Záhady a tajemno

Takže. Pokud se společně chceme zabývat je podle mě nutné abych vás seznámila s porfýrií. Jenom pro ujasnění je to vážné onemocnění krve.

Velice zajímavý je případ v San Franciscu, kde byl zadržen pozoruhodný lupič jménem Roger Wesley. Tento muž měl vyloženě upírský vzhled a neloupil obchody ani banky, ale místní nemocnice, kde kradl krevní konzervy, které konzumoval.


Na psychiatrické klinice Montblank, kam byl umístěn, nepřijímal žádnou potravu a vyžadoval pouze tyto krevní konzervy. Primář Montblanku Dr. Joffe však pro Wesleyho neměl vůbec žádné pochopení. Prohlásil, že Wesley bude dostávat normální stravu jako ostatní pacienti.

Ale vzápětí několik místních lékařů proti jednání Dr. Joffeho ostře protestovalo. Zřejmě si uvědomili, že příčina "upírství" Wesleyho má zcela konkrétní příčinu než jen pouhé psychické vyšinutí. V té době totiž způsobila velký ohlas přednáška kanadského biochemika Dr. Dolfina, přednesená na chemickém sympoziu v Los Angeles. Dolfin ve své přednášce, snad vůbec poprvé, upozornil na příčinnou souvislost "upírství" s těžkou krevní chorobou zvanou porfyrie. Tento velký ohlas proběhl po celém světě a i u nás byl publikován.

Ale co znamená pojem porfyrie? Odpověď je nutno hledat v odborné lékařské literatuře. Já jsem našel ve vědecké knihovně v Liberci tři studie týkající se porfyrické choroby. Jedná se o práce MUDr. Bermana, Kordače a Donnera. Složitost těchto studií nedovoluje stručné vysvětlení, přesto se o to pokusím.

Termín porfyrie je odvozen od porfyrinů, což jsou chemicky nesmírně složité látky, které se vyskytují v našem organismu. Porfyriny jsou, mimo jiné, nezbytnou složkou při tvorbě myoglobulinu a hemoglobinu, látek nezbytných pro zdravou krev. Nadbytečné porfyriny jsou vylučovány s močí, stolicí a částečně se usazují ve žluči. Rozeznávají se tři základní typy porfyrinů a to Protoporfyrin, Koproporfyrin a Uroporfyrin. Porfyriny jsou nesmírně citlivé na světlo a v UV záření fluoreskují. Je-li molekulární stavba některého z porfyrinů porušena, vznikají porfyrické choroby. Nezvykle různorodý a pestrý klinický a laboratorní obraz porfyrií zasahuje svým způsobem do nejrůznějších oblastí medicíny - vnitřního lékařství, pediatrie, neurologie, hematologie atd. a také do psychiatrie. A to bude, jak se domnívám, jeden z rozhodujících faktorů pro vysvětlení některých případů "upírství".

V několika větách nelze obsáhnout tak složitý biochemismus, jaký nacházíme u porfyrie. Všeobecně se dá prohlásit, že neléčená nebo špatně léčená porfyrie je smrtelná. Je to choroba převážně dědičná, i když jsou zaznamenány případy získané. Jak vlastně vzniká nelze jednoznačně zjistit. Je prokázáno, že může propuknout i po užívání barbiturátů. Tvrzení, že porfyrie je vzácná, naši odborníci vyvracejí. Dokonce je pozorován stoupající trend. Je to v důsledku zlepšení a zrychlení biochemických rozborů. Zarazilo mě, že vyšší výskyt je zaznamenán po skončení dovolených, kdy se hodně lidí vrací od moře. Prudké denní světlo je totiž schopno porušit molekulární strukturu porfyrinů. A že porfyrie dovede znetvořit vzhled, dokazuje již německý lékař Linser, který měl v r. 1906 pacienta, jehož popsal jako "Totenkopfänliches Gesicht". Takto postiženého nemocného potkat v noci by rozhodně nebylo nic příjemného.

Porfyrická choroba je ve většině případů dědičná a event. plánované rodičovství je vyloučeno. Léčení je velmi složité, ale bývá úspěšné, když se začne okamžitě po stanovení správné diagnózy. Z porfyrických chorob je nejčastější tzv. Porphyria cutanea tarda. Začátek choroby se nejčastěji projevuje v podobě drobných puchýřků naplněných žlutavou tekutinou. Pokožka se snadno odlupuje a na těle vznikají krví zabarvená místa. Je-li napaden obličej, tak holení vůbec nepřichází v úvahu. Dalším typickým příznakem je hnědnutí zubů (i prvních) a červenání až hnědnutí moče. Zjistíte-li náhodou tyto příznaky u sebe (což nikomu nepřeji), tak všeho nechte a spěchejte za nejbližším hematologem. Každého varuji v tomto případě před jakýmkoliv léčitelem. Poznal jsem jich desítky. Většinou neznají ani základy anatomie a fyziologie, natož aby poznali rozdíl mezi uroporfyrinem a koproporfyrinem. A většina těchto šarlatánů dokonce tvrdí, že to ani není zapotřebí (např. Ing. Schröter, který stanoví "diagnózy" pomocí čmáranin na čistém papíru). Je pochopitelné, že takto postižení lidé v minulosti museli být zákonitě považováni za vlkodlaky a je také známo, že středověk k nim byl nekompromisní. Mohli se pohybovat pouze v noci, protože denní světlo mnohým porfyrikům způsobuje mučivé útrapy. Zájemce odkazuji na výše uvedené odborníky. A odvážíte-li se nahlédnout do těchto odborných knih, budete žasnout nad neuvěřitelnou znalostí našich hematologů. Při popisu některých případů průběhu porfyrické nemoci vám půjde mráz po zádech. Tolik zhruba a velmi stručně o porfyrii.

Další velmi nepříjemnou chorobou, která rovněž deformuje vzhled, zvláště ruce, je sklerodermie. Podle odborníka na sklerodermii Dr. Štorka se jedná o heterogenní onemocnění, které charakterizuje vznik tuhé kůže. V jeho publikaci je mnoho barevných fotografií, které mohou být přirovnány k tzv. upírskému vzhledu. Vznik této choroby je zpravidla zapříčiněn některými organickými rozpouštědly, které se na nechráněnou pokožku dostanou. Je zcela nezbytné pro každou natěračskou práci používat ochranných rukavic. Postižené ruce mají vzhled pařátů. Ale co mě zarazilo nejvíc, a co nutno zdůraznit půvabnější polovině lidstva, je skutečnost, že Dr. Štork prokázal příčinnou souvislost sklerodermie s gelovými silikonovými implantáty prsou. Přes veškeré ubezpečování, že při tomto kosmetickém zásahu nic nehrozí, já osobně tak přesvědčen nejsem. Věřím zásadně odborníkům a vím také, že čert nikdy nespí. Získat atraktivní ňadra a k tomu pařátovité ruce, by asi příliš neladilo. Ale nikomu své názory nevnucuji.

O upírech se traduje, že mají smrtelně bledou tvář. Dr. Štork upozorňuje na Raynaudův fenomen, který se vyznačuje střídáním barvy pokožky od křídově bílé do normálního stavu. Je zcela možné, že jste se již s takovým případem setkali. Jednou jsem potkal na Václavském náměstí (když jsem vycházel z restaurace Václavka, kam také chodí někteří pražští záhadologové) jednu postarší paní, jejíž obličej byl opravdu křídově bílý. Jakoby si to uvědomovala, stáčela svou tvář směrem doprava do výkladních skříní. Pohled na onu postarší paní byl velmi nepříjemný ale napadlo mě, abych šel pomalu za ní a to až na začátek Krakovské ulice, kde zahnula. Po druhé straně chodníku jsem ji předešel a začal se vracet. A byl jsem udiven. Dotyčná paní měla zcela normální tvář, žádná stopa po bělosti, ale spíše červenolící obličej. Domnívám se, že to byl typický Raynaudův fenomen.

Na závěr svého příspěvku chci jen upozornit na některé těžké poruchy krvetvorby, které mohou neléčené vyvolávat deformity a které v dřívějších dobách mohly vést k domněnce, že takto postižení lidé představují opravdové upíry event. vlkodlaky. A nekompromisní středověk se k nim choval "pragmaticky".

Porfyrie II

Slyšeli jste někdy o této nemoci? Myslím, že většina z nás nikdy. Ale o upírech jistě slyšel každý. Stačí si dát tato dvě slova dohromady a dokážeme pochopit odkud vznikl mýtus o krvelačných zrůdách.

Tento termín se prý pravděpodobně objevil ve středověkých českých vesnicích. Lidé byli od sebe odříznuti a celá vesnička byla vlastně taková veliká rodina. V rodné oblasti se prodávalo, nebo spíše směňovalo, úplně vše. Kdo měl krávy nabízel mléko, máslo a vyměňoval třeba za chléb, či mouku, nebo zeleninu. Lidé nepotřebovali cestovat někam za hranice své dědiny. Také se všichni mezi sebou dávali dohromady a brali. Nebylo neobvyklé, aby si bratranec vzal svou sestřenici a podobně.

Takovýmto způsobem se křížilo plno generací až vznikaly různé dědičné změny. Mezi ně patřila i porfyrie.Tato nemoc má za následek plno příznaků, které se nám mohou jevit jako čistě upírské.

Porfyrie je spojena s postižením kůže, látkové přeměny a tvorbou červených krvinek, což také může vést k tomu, že nemocní mají "chuť na krev". U takto dědičně postižených lidí přichází jako první neduha vypadávání vlasů. To znamená, že člověk má vysoké čelo. Zvyšují a ustupují mu také dásně, což může mít za následek to, že se zdá, že jsou patrné upíří tesáky. Při požití česneku, by látky v něm obsažené, mohly vyvolat těžkou otravu a dokonce i smrt. Poněvadž porfyrie způsobuje i onemocnění kůže, je tedy patrné, že osoby takto nemocné, nechodily přes den ven a bály se přímého slunečního světla.

Mezi další vlastnosti upírů patří také to, že přes celý den spí, ukryti v rakvi. Leží naprosto klidně, nevnímají a vypadají jako mrtví, poněvadž se ve spánku ani nehýbají a neotáčejí. Říká se, že když se zabije upír, z těla mu teče krvavá pěna a orgány, i když je člověk - upír déle mrtvý zůstávají neporušené.

Mohou za to plísně rodu Fusarium. Ty se vyskytují na špatně uskladněném obilí, většinou přes zimu.Látky obsažené v těchto plísních obsahují složky trichotheceny, které působí jako antibiotika na různé bakterie a viry. Přímo v žaludku mají antiseptické účinky. Právě z tohoto orgánu se šíří po smrti hnilobné bakterie. To poukazuje na to, že tělo tzv. upíra by se mělo rozkládat později než obyčejné. Plno postižených sporami této plísně mívá přes den halucinace a stavy podobné požití drogy. Nereaguje na všechny možné podněty a chová se velice pasivně. Dalším projevem otravy těmito mykotoxiny je zarudlá kůže, většinou v oblasti měkkých míst - například právě na krku. Malé flíčky, podobné kousancům od upíra, mohly vzniknout i pouhým otlačením kůže od límce.

Podobnou medicínskou úvahou by se jistě dalo vysvětlit plno pověr a mýtů. Tato se mi zdá docela logická.

Jednou z největších osobností, kteří trpěli porfyrit byl i geniální houslista Nicolo Paganini.